Ne všichni vědí, že toto nejznámější pořekadlo o víně pochází z antického Řecka. Říká se, že staří Řekové pěstovali vinnou révu už několik století před Kristem, dávno předtím, než se víno vůbec objevilo v dnes nejslavnějších světových vinařských oblastech. Řecko je místem, kde se narodil bůh úrody a vína Dionysos. Proto není divu, že řecká vína patří léta mezi nejlepší na světě a právem se objevovala na stolech předních evropských panovníků. Pěstování vinné révy a pití vína bylo odedávna neoddělitelnou součástí řecké kultury – ze začátku se považovalo za posvátný a léčivý nápoj, později se stalo běžným požitkem.

Řecká vína však v nedávné minulosti neměla nejlepší pověst. Vyčítala se jim především pryskyřicová příchuť – při slovním spojení řecké víno si mnozí představili zejména Retsinu. Jenomže vína současnosti už dávno nereprezentuje Retsina. Vinařství v této zemi udělalo velký pokrok a produkuje se tu stále více značek, které obstojí i v mezinárodní konkurenci. Geografické i klimatické poměry v jednotlivých částech Řecka jsou rozmanité – v zemi se pěstuje více než 300 odrůd vinné révy a vinohrady pokrývají skoro 130 tisíc hektarů úrodné půdy. Vinná réva roste skoro všude – na plochém pobřeží, na strmých horských stráních, v makedonských horách i na kamenité a sopečné půdě na ostrovech. Existují velké rozdíly – od nejchladnějších horských vinohradů v Makedonii, kde hrozny nemusí ani řádně dozrát, až po Krétu, kde léto přináší pětiměsíční intenzivní horka a sucha, osvěžené jen mořským vánkem. Po celé zemi je mnoho oblastí, kde se vinicím daří výjimečně dobře.

Makedonsko

na severu země má nejchladnější podnebí ze všech vinařských regionů Řecka. Drama a Kavala jsou dvě oblasti, o kterých se v poslední době hovoří jako o řeckém Bordeaux. Moderní řecká vína se již delší dobu produkují na třech poloostrovech oblasti Chalkidiki. Zde má své sídlo velkolepé vinařství E.Tsantalis. Rozsáhlá vinařská oblast v okolí Atén Attikis je známa produkcí Retsiny a bílými odrůdami Savatiano a Roditis. Severně od Atén leží dvě menší oblasti – Thiva a Atalanti.

Iónské ostrovy

Na Kefalonii se tradičně vyráběla vína z místní odrůdy hrozna Robola, jehož standard se v poslední době velmi zlepšil. Suchá bílá vína z tohoto ostrova jsou dnes elegantní a květnatá. Na ostrově Zakynthos dává odrůda Skiadopoulo oblíbené víno Verdea. Na Korfu probíhají rekonstrukce starých vinařských podniků a budování nových vinařství s sebou určitě do budoucna přinese kvalitní vína.

Egejské ostrovy

Kvalita vín z Egejských ostrovů byla vyhlášená už v antických dobách, vždyť vína z ostrovů Samos, Thassos a Kréta byla vyhledávána až po byzantské období. I dnes je Kréta významným producentem a každá pátá láhev vína v Řecku pochází právě odtud. Sladká muškátová vína jsou z ostrovů Limnos a Samos. Ostrov Rhodos má též ideální podmínky na vinařství – opravdu nejlepší v celém Řecku. Unikátem v oblasti Egejského moře je ostrov Santorini – problém však je, že pro většinu vinařů je pěstování hrozna nerentabilním. Pěstuje se v extrémních klimatických podmínkách, vinná réva je stočená do tvaru ptačího hnízda, aby čelila silným větrům a výnosy jsou někdy jen dvě tuny na hektar. I když jsou všechna bílá vína ze Santorini výjimečná, specialitou ostrova je Vinsanto, které se vyrábí z hrozna sušeného na slunci.

Řecká kuchyně je velmi chutná a rozmanitá, o co jednodušší je příprava pokrmů, o to pestřejší je nabídka. Šmrnc jí dodává vyvážená směsice středomořských a orientálních vlivů. Snad každá vesnice má svoji specialitu. Základem jsou různé druhy masa, plody moře a nepřeberné množství ryb (pozor, jsou dost drahé). Nezbytnou součástí je olivový olej, spousta zeleniny, luštěniny, kozí sýr, nepostradatelné koření a bylinky. Ke všemu se podává bílý chléb, jako dezert se často servíruje čerstvé ovoce. Řecké polévky jsou hutnější než evropské (někdy spíš „na vidličku") a mohou se podávat i jako hlavní jídlo. Zvláště v ostrovních tavernách se nejprve objeví na stole předkrmy zvané mezédes (mezés). Může jimi být cokoliv: delikatesy z plodů moře, různé pasty, pomazánky, saláty, sýr Feta, olivy, grilovaná, smažená, plněná či nakládaná zelenina nebo nějaká jiná lahůdka. V tradičních tavernách možná nepotkáte jídelní lístek, zato Vás třeba pustí ke grilu nebo Vás nechají v kuchyni nahlédnout pod pokličky. Čerstvé ryby si na mnoha místech dodnes můžete vybrat z chladicího boxu sami.

Dalo by se napsat mnoho o řeckém víně – ať už o historii, pěstování vinné révy, vinařstvích nebo zvycích při jeho pití. Už ve starověkém Řecku si lidé užívali hostiny spojené s filozofováním – tzv. sympózia – na kterých se popíjelo víno, vždy zředěné s vodou v poměru 2:3 s cílem nenechat se omámit tímto lahodným mokem. Člověk, který se na takovéto hostině nezřízeně opil, byl nadlouho znemožněn. Dnes si dopřát místní bílé či červené vínko považuje většina turistů za neoddělitelné zpříjemnění dovolené v Řecku. V zahraničí se tato vína neprosadí, ale výrobcům to nepřekáží – většina produkce se v regionu i vypije. Ale pozor! Jestliže Vám někdo u stolu poví: „Vale neró sto krasi sou" (volný překlad – přidej si vodu do vína), není to kompliment, ale náznak, že se vám zřejmě rozvázal jazyk víc, než se vašim spolustolovníkům líbí.