Na operním nebi svítí několik hvězd. Jedna z těch nejzářivějších u nás je Edita Randová. Stále usměvavá a příjemná žena. Jaká je ale doopravdy. To mě velice zajímalo.

Jak jste se dostala ke zpěvu?

Zpívat jsem vlastně začala už na základní škole a to hned v první třídě, i když se v takovém věku určitě nedá mluvit o pěvecké technice. Pak nastala určitá pauza 3 let, ale poté jsem to už se zpěvem myslela velmi vážně. Na přání rodičů jsem ale po základní škole nastoupila na Střední ekonomickou školu a dokonce po skončení této školy jsem nastoupila jako referentka letového provozu a samostatně po práci jsem docházela na soukromé hodiny operního zpěvu a klavíru.

Procestovala jste skoro celý svět. Kde se Vám líbilo nejvíce?

Každá země má své kouzlo a svoji osobitost, ale pokud mám vyzvednout nějaké země, tak co se zážitků týká, jde o Mexiko – kde jsem zpívala v Mexico City a Guernavace, Čínu – Peking, kde jsem zpívala i čínskou hymnu v čínštině, na jejíž naučení jsem měla pouze dva dny a určitě Austrálie, když zpíváte vánoční koncerty a venku je 30 ºC. No není to zážitek?

Operní zpěváci obecně mají silný hlas. Pomohlo Vám to někdy ve Vašem osobním životě?

Pomohlo, a to hlavně na chalupě, kde trávím každou volnou chvíli. Když posazeným hlasem zavoláte na syna, aby šel na oběd, je to opravdu slyšet přes dvě zahrady. Hádat se tedy pak se mnou není opravdu jednoduché, když zvýším hlas.

Jaké víno máte nejraději?

Každé dobré víno! I když mohu říci, že poslední dobou upřednostňuji růžové. Obecně pak vína s menším obsahem alkoholu, neboť pak můžete popíjet i v horkých dnech bez větších následků.

Ve sklepě mám sbírku vín ze svých cest, neboť tradicí se stalo, že z každé země si přivezu nějaké kvalitní víno.

A co k němu zakousnout...

Pokud jde pouze o pití vínka s přáteli, pak určitě nepohrdnu nějakým francouzským sýrem. V případě, že jde o oběd či večeři, pak se držím zásady, že víno se volí podle druhu masa, tedy bílé nebo růžové k drůbeži či rybám, červené pak k tmavému masu.

Jak často cvičíte?

Co se cvičení týká, dá se rozdělit na učení nového repertoáru a pěvecká cvičení. Pravidelně docházím 2x týdně na hodiny zpěvu. Takže pěvecká cvičení skoro denně, učení repertoáru pak záleží na závazcích. Teď zrovna se učím písně Edwarda Griega na festival v Bergenu v Norsku.

Co ráda posloucháte za hudbu? Jak relaxujete?

Jelikož hudbu mám denně na práci, jinou už tedy neposlouchám. Relaxuji na chalupě, kde je nádherná příroda a poslouchám zpěv ptáků. Na jaře, to jsou nádherné koncerty! Příroda mi dodává spoustu energie, kterou já pak mohu předávat posluchačům.

Máte nějaké své životní motto?

Člověk dosáhne to, co od sebe očekává! Já pak ještě dodávám, že já toho od sebe očekávám ještě dost. Nedá mi to, abych ještě nevyslovila jedno, které je podobné, ale mám ho od agentky z Austrálie. Sky is my limit, což se dá volně přeložit jako nebesa jsou moje hranice.