Když vstoupíte do pražského restaurantu Monarch v Kolkovně, dýchne na vás magická atmosféra. Klid a pohoda  je všude patrná. Ideální místo na setkání. I o tom jsem si povídal s majitelkou úspěšného a prestižního vinného restaurantu Monarch, Šárkou Tvrdíkovou.

Jak jste se dostala k tomu vést restaurant...

Můj příběh s restaurací začíná spíše u vína, mám ráda cestování, Francii, Itálii, líbí se mi jejich vinice, kraje, zámečky, rodinné tradice spojené s pěstováním vinné révy, tak jsem chtěla udělat ne malou vinnou restauraci, ale něco velkolepého, takovou výstavu vín, hlavně průřez té nejlepší Moravy a potom celého světa a to se prostě bez dobré gastronomie u většího projektu

neobejde... Vše o dobrém jídle a víně se stále učím, nejsem z oboru, ale vína vybíráme s úspěšnými sommeliéry a pro kuchyni máme šéfkuchaře, který hodně cestoval a vaří špičková jídla, pobýval hodně v Japonsku a Francii, je vyhlášený přípravou ryb a dobrého masa. Bohužel naše republika nemá tu devizu jako je moře, tudíž se tu všichni potýkáme s problémem čerstvostí kvalitních ryb, mušlí, ústřic  a také tu nemáme zavedené farmářské trhy, kam by si šéfkuchaři mohli chodit denně čerstvé a sezónní suroviny vybírat...

Jaká vína nabízíte?

Nabízíme 200 druhů vín, Moravu, Evropu i Nový svět. Moravská, francouzská a italská vína prodáváme nejvíce, u té Moravy je to dáno naší lokalitou, jsme malý kousek od Staroměstského náměstí, tudíž k nám denně zavítá hodně turistů a ti chtějí v Čechách ochutnat něco našeho, myslím, že naše vinařství udělalo za poslední roky velké pokroky a je radost kvalitní moravská vína prodávat.

Co dobrého si můžeme u Vás k vínu dát...

Jsme zaměřeni hlavně na českou a středomořskou kuchyni, snažíme se připravovat menu ne tak široké, ale spíše hodně specialit, u toho co si u nás hosté oblíbili, se snažíme zůstávat, abychom je nezklamali. Také k nám hodně hostů zavítá na tapas – zde máme hezkou nabídku kvalitních sýrů, paštik, sušených salámů, šunky, oliv.

Restaurant Monarch působí velmi příjemně. Je to náročné něco takového vytvořit?

Je to mé dílo století, směje se, myslím, že je to nejhezčí restaurace na světě.

Inspirujete se také v zahraničí ohledně vaší nabídky?

S restaurací žiji v symbióze, kudy jezdím, tudy myslím, co bych mohla přivézt, co by se k nám hodilo a prostor ještě více zútulnilo, ať už jsou to obrazy s vinnou tématikou, fotky, mapy, lampy, kožešiny, nápady na prezentaci menu, degustací ...

Jsme tu tři roky a pořád něco s manželem věšíme, lepíme a vrtáme, je to takový nekonečný příběh, ale radostný.

Na jakém stupni je dnes tradiční česká pohostinnost, Jak se na to díváte?

Myslím, že dělá velké pokroky a v Praze i mimo Prahu už je hodně restaurací, které nabízejí jak kvalitní jídlo, víno, pivo, servis a opravdu se snaží obstát v konkurenci a hýčkat si jak své štamgasty, tak nové klienty, nedá se to srovnat s tím, co jsme tu měli před třeba 15ti lety, ale k ideálu ještě cesta daleká.

Máte čas na to také relaxovat?

Bez toho to nejde, člověk se musí umět zastavit, nadechnout se, pomyslet na podstatu a pomíjivost toho materiálního světa, za kterým se honíme a také si musí umět užívat a odpočívat. Cvičím pravidelně pilates a jelikož vyjma nejkrásnější restaurace na světě, mám ještě nejkrásnější čtyři malé děti, tak kolotoč kolem nich to je také ventil od práce a díkybohu za to vše.

Zajímají mne životní kréda zajímavých lidí. Jaké je to vaše?

Člověk co dělá, to musí také milovat, pak je život nádhera...